ANTHROPOID 2021

Dívky ze 4. ročníku Tanečního oboru zatančily choreografii s názvem Schindler´s list, ve které tanečně ztvárnily téma jedné z nejtemnějších kapitol našich dějin. Ocitáme se v ní před více než 80. lety v Československu, kdy bolest a beznaděj prostoupila domovy mnoha českých rodin s židovskými kořeny, neboť díky nacistické politice masově docházelo k cílenému pronásledování a vyhlazování osob židovské národnosti. Choreografie hovoří o bolesti a ztrátě dětského světa, iluzí a domova. V jejím závěru však dívky odchází a vydávají se na cestu „naděje“. Touto choreografií, ve které jsme využily prvky soudobého moderního tance, jsme zároveň vzdali hold mnoha dobrovolníkům a zachráncům českých dětí, kterým se podařilo během let 1938 až 1939 zachránit více než 700 českých židovských dětí jejich odvezením, takzvanými „kindertransporty“ do Velké Británie, kde děti našly nový domov. Jedním z nejznámějších zachránců je jistě Nicholas Winton. Posledními takty nádherné hudby, zkomponované americkým skladatelem Johnem Williamsem pro film stejnojmenného názvu režiséra Stevena Spielberga, který je šokujícím dramatem o holokaustu a o osudech prostých lidí v polském Krakově roku 1939, jako by dívky říkaly:“ Jak je možné, že se TO stalo? Jak je možné, že TOTO svět dopustil!“  

Druhá choreografie, která byla představena v rámci slavnostního koncertu, nesla název Škoda lásky. Skladbu zkomponoval v roce 1927 Jaromír Vejvoda. Dalo by se říci, že tato polka doslova obletěla celý svět. Za druhé světové války si jí pískali vojáci na všech frontách a její temperament je dodnes strhující. V mnoha zemích tato píseň ve 40.tých a 50.letech 20. století zdomácněla, takže se často mělo za to, že jde o místní lidovou píseň. Ale je naše, česká! Dívky tančily polku s podtextem vzpomínky na květnové dny roku 1945, kdy došlo k osvobození Československa Třetí americkou armádou, které velel generál George S. Petton a k tomu, že mnoho amerických vojáků bylo krásnými českými dívkami navždy okouzleno. Na naši veselou skočnou polku, ve které jsme využily snad veškeré druhy polkových kroků, jsme použili nahrávku s názvem Beer Barrel Polka, kterou nahrála v roce 1988 Česká filharmonie pod taktovkou světoznámého dirigenta Václava Neumanna. 

Pedagogické vedení, choreografie, kostýmy: MgA.Bc. Diana Gaálová

Tančily žákyně 4. ročníku ZUŠ Nehvizdy

Použitá hudba: Schindler’s list (John Willams), Škoda lásky (Jaromír Vejvoda)

Tančí: žáci 4. roč – Boháčková Julie, Jarošová Terezie, Jenčková Kristýna, Kubínová Viktorie Anna, Pavovská Adéla, Tichopádová Eliška

4. Ročník hudebně dramatického oddělení vytvořil scénu na téma Operace Anthropoid po svém. Mohli jsme zrekonstruovat seskok parašutistů, nebo samotný útok, my se však rozhodli neukazovat hrdinství, násilí, nebo divokou akci. Chtěli jsme poukázat na to, že se jednalo od dva statečné, vycvičené, ale normální čechoslováky, jako jsem já nebo vy. Každý z nás může být hrdina. A hrdinů, o kterých se tolik nemluví, je v příběhu těchto dvou statečných vojáků více než by se zdálo. Nesmíme zapomenout na všechny ostatní co jim pomáhali. Chtěli jsme nastínit scénku z běžného života a ukázat silný český národ – lid, který drží spolu a dokáže si pomoci v těžkých časech. 

Začátek představení je krátká scéna ,,Živé obrazy“. Jedná se o konec první světové války, podpis Mnichovské dohody a uzavírání vysokých škol nacisty. To vše je takový průlet tím, čím jsme si prošli. Scéna je doprovázena naší verzí písně od Bobba Dylana – The Times They Are a Changin‘, kterou jsme opatřili vlastním textem. Pak následuje samotná scéna “Hospoda”, která znázorňuje běžný život v tehdejší době.

Nezapomněli jsme ani na prózu z této válečné doby. Jejím hlavním představitelem byl autor a básník Jiří Orten. Roku 1940 tak jako ostatní autoři židovského původu byl Jiří Orten vystaven zákazu publikování a tak své první dvě sbírky vydal v nakladatelství Václava Petra pod pseudonymem Karel Jílek. „Cesta k mrazu“ se objevila rok po Ortenově prvotině „Čítanka jaro“ a byly v ní shromážděny verše, které na Ortenův předcházející opus svou formou i obsahem přímo navazovaly. A z této sbírky byla právě vybrána báseň “Bílý obraz”.

Scénář a dramaturgie: Lukáš Klíma

Použitá hudba: The Times They Are A-Changin‘ (Bob Dylan)

Text písně: Lukáš Klíma a žáci 4. roč.

Nazpíval: Lukáš Klíma

Hrají: žáci 4. roč. – Baltasová Amélie, Břeňová Ester, Jarošová Terezie, Jenčková Kristýna, Jursíková Anna, Lebrušková Magda, Maroušková Anna, Moraru Andrea, Šmídová Lenka, Záhrobská Karolína

Recitace prózy: Karolína Záhrobská

Po hudební stránce, ať se to nezdá, nebylo jednoduché najít propojovací element mezi tancem a činohrou. Nakonec jsme zvolili téma swingové hudby, která v té době byla top žánrem, který nechyběl v žádné filmové adaptaci nebo na LP deskách.

První vstup do celého pásma ZUŠ zazněl v podobě písně “Slunečnice”. To byl jasný výběr. Inka Zemánková, která původní skladbu nazpívala, patřila v dobách minulých k našim nejpopulárnějším swingovým zpěvačkám. A to i díky filmu Hotel Modrá hvězda, ve kterém píseň Slunečnice poprvé zazněla. Z té se stal hit 40. let 20. století. Jenže kariéru Inky Zemánkové překazil nejprve nacistický a následně komunistický režim.

Druhá píseň “David a Goliáš” stoprocentně nemohla chybět v tématickém projektu Anthropoid. Tato skladba z divadelní hry Těžká Barbora aneb 19 obrazů o zmoudření Eidamských je 26. divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce s hudbou Jaroslav Ježka v Osvobozeném divadle. Hra je situována do idylického Holandska a věrně odráží postup Henleinových požadavků na vyhrocující se domácí půdě. Hra brojí proti poraženectví a kolaboraci, a mířila hlavně proti německým taktikám předstíraných útoků.

Třetí píseň “I Can’t Give You Anything but Love, Baby” jsme chtěli ukázat také světovou diskografii této doby. Píseň v překladu “ Nemohu ti dát nic jiného než lásku, zlato” je americký populární jazzový standard od Jimmyho McHugha (hudba) a Dorothy Fields (text). Píseň byla představena v New Yorku v lednu 1928. Ve válečných letech ji natočili nejlepší interpreti světa jako např. King Cole Quintet, Benny Goodman and his Orchestra, Ted Straeter and his Orchestra a jiní.

Zakončení celého pásma patřilo novodobé písni “Staré rány nebolí” od autorů Filipa Klineckého a Michala Horáčka. Skladba měla zakončit celé putování těžkou válečnou dobou, spojit pocit nespravedlnosti, hořkosti, ubližování s nadějí na lepší budoucnost, smysluplnost života a hrdinských činů. Píseň pochází z alba Michala Horáčka “Český kalendář” a byla také použita do filmu “Vrásky z lásky” v režii Jiřího Stracha, který pojednává o střetnutí dvou lidských osudů a charakterů.

Dramaturgie a scénář: Aleš Háva

Použitá hudba: Slunečnice (Sláva E. Nováček, Josef Gruss), David a Goliáš (J. Ježek, J. Voskovec, J. Werich), I Can’t Give You Anything but Love, Baby (Jimmy McHugh), Staré rány nebolí (Filip Klinecký, Michal Horáček)

Zpívají: Emílie Ochotnická, Andrea Hávová, DiS, Tereza Gaálová, Adéla Kratochvílová

Od žáků 4. či 5. ročníku ZUŠ Nehvizdy bychom možná v dnešní době čekali jiné téma. Naštěstí pod vedením Petry Hřivnáčové obrací svou pozornost i k závažnějším námětům. Nejedná se tedy o povrchní komiks nebo zábavnou počítačovou hru, která si na válku jen hraje, ale o vážné inspirace.

Na předložených větších obrazech zobrazují děti podle dostupných informací a vlastní představivosti skutečnou událost – tedy operaci zvanou Antropoid z období druhé světové války, z krutého protektorátu a národního útlaku.

Na první malbě sledujeme parašutistický výsadek vyslaný z Velké Británie a odehrávající se na našem území. Atmosféra obrazu sleduje dění v roce 1942, tiché napětí, rozhodné přípravy, tedy odvážný seskok, který se uskutečnil poblíž Nehvizd. Vnímáme zde pochmurnou krajinu a počínající akci, jejíž průběh vešel do našich dějin, a na který bychom neměli zapomínat.

Na druhém obraze vidíme již závěrečné chvíle tajné a pak i prozrazené akce. V zatopeném pražském kostele – v úkrytu výsadkářů, respektive atentátníků probíhá velké drama. Němečtí pronásledovatelé pouští do suterénu stavby proudy vody, která měla vojáky vyštvat do zajetí a poslat na jistou popravu. Čeští hrdinové však po neúspěšné obraně raději volí proti přesile vlastní hrdinskou smrt. 

Atentát na Heydricha byl úspěšně vykonán, výsadkáři zahynuli, ale jejich čin si s hrdostí i zaujetím připomínají díky dobrému pedagogickému vedení svými výtvarnými pracemi i naše děti.

Námět a vedení: Petra Hřivnáčová

Autoři obrazů: 4. a 5. ročník