Hlavním cílem přípravné hudební výchovy je vzbudit v dětech zájem, zvídavost, schopnost vyjádřit se hudbou a pocítit radost z tvoření. Rozvíjet sluch a intonaci. Seznámit se s notami, rytmickou improvizací, zpěvem, hudebními hrami.

V přípravném studiu se učí žáci vnímat hudbu, prožívat ji. Důraz je kladen na rozvoj rytmického a tonálního cítění a také na rozvoj hudební paměti a představivosti.
Tento předmět obsahuje také všeobecnou přípravu ke hře na nástroj, spočívající zejména v rozvíjení hudebnosti malých dětí a ve výuce elementárních hudebních znalostí.

Žáci si zde rozšiřují okruh svých dovedností a návyků. Výuka je zaměřena na všeobecné seznámení dětí s hudbou, hudebními nástroji, notovým zápisem, lidovými i umělými písněmi a říkadly. Žáci mají možnost výběru hudebního nástroje, kterému se již od druhého pololetí věnují.

Pro 5-leté děti je určeno PHV-Hvízďata a pro 6-leté děti PHV. Ve 2. pololetí PHV přibývá výuka hry na zvolený nástroj či zpěv. Tato výuka probíhá ve skupině 2-3 žáků 45 minut týdně.
Přípravná hudební výchova přináší dětem nejen nové znalosti, ale také novou radost z hudby.

CO SE ŽÁK BĚHEM STUDIA MŮŽE NAUČIT ?

- žák zahraje již po několika lekcích jednoduchou lidovou píseň, hraje říkadla, lidové písně,

- naučí se jednoduché skladbičky současných i klasických autorů. Zahraje akordy, melodie i doprovody k písním různých stylových období,

- zahraje etudy, přednesové skladby českých i zahraničních autorů i písně k táboráku,

- na pokročilé úrovni výuky zvládne navázat na dosavadní dovednosti a zahraje i virtuózní skladby,

- kytaru využije v sólové hře a doprovodné hře písní,

- získá motivaci ke hře v komorním seskupení (duo, trio, kvarteto), kytarovém souboru, rockové nebo jazzové kapele.

CO SE ŽÁK BĚHEM STUDIA MŮŽE NAUČIT ?

- naučí se správně dýchat, dobře stát, tleskat rytmus a hrát jednoduché melodie,

- za první tři roky studia zvládne hru na zobcovou flétnu sopránovou, kdy postupně obsáhne celý hmatový rozsah, artikulaci a způsob, jak má se svým nástrojem pracovat,

- dále zvládne hru na flétnu altovou, která se stává hlavním nástrojem od čtvrtého ročníku. Zdokonalí prstovou techniku hry a při dostatečné šikovnosti může hrát na nástroj tenorový a basový,

- během studia se naučí používat různé moderní techniky, aby dokázal interpretovat nejen starou hudbu, ale i hudbu současnou, neboť zobcová flétna je v oblibě také soudobých hudebních skladatelů,

- získá motivaci zúčastnit se veřejných vystoupení pro rodiče, tematických koncertů nebo interních a třídních besídek. Zapojí se do flétnových komorních seskupení,

- po přechodu na jiné dechové nástroje žák využije studia k fungování ve spoustě souborů, orchestrů komorních seskupeních a to nejen v klasické hudbě, ale i v populární (popové kapely, big bandy, doprovodné formace apod.).

Žáci se při studiu učí podrobně porozumět nejen svému tělu, ale i svým pocitům a představám, pro zpěv nezbytným. Naší snahou je naučit studenty vědomě používat jejich hlas a otevřít jim tak možnost v budoucnu kvalitně zpívat jakýkoliv jimi zvolený žánr, postavený na pevných základech pěvecké techniky. Každý umíme zpívat. Záleží jen, jak nás naše okolí vedlo k hudbě. Pop, soul, rock, jazz, muzikál, opera. To vše může umět zpívat jeden zpěvák. Kouzlo je skryto ve kvalitní technice zpěvu.

CO SE ŽÁK BĚHEM STUDIA MŮŽE NAUČIT ?

- naučí se správnému dýchání, postoji a tvoření tónu, postupně zvládne rozšířit hlasový rozsah,

- zlepší hlasovou intonaci i artikulaci, seznámí se jak s českými písněmi, tak se skladbami zahraničních autorů,

- zlepší ovládání hlasu a zesílí tón pomocí dechu. Uvědoměle zkultivuje a vypracuje hlas,

- zpívá písně různých stylů a žánrů, je veden k samostatnému hudebnímu projevu,

- bude účinkovat na interní vystoupeních, koncertech, besídkách a pěveckých soutěžích,

- dále má možnost zapojit se do pěveckých sborů na ZUŠ, hudebních skupin a kapel.

I. cyklus 7 ročníků (absolutorium I. cyklu),
II. cyklus 4 ročníky – absolutorium II. cyklu.

Na klavír se již mohou žáci připravovat v přípravné hudební výchově, která je průpravou k vlastnímu studiu, kde se hravým způsobem ověřují a upevňují předpoklady a zájem o studium. Výuka probíhá ve skupince dvou žáků při jedné vyučovací hodině (45min.)

V hlavním předmětu se žáci učí zvládnout technické a výrazové prvky nástroje. Seznamují se postupně s hudební literaturou svého oboru, cvičí se v pohotovosti ve čtení z listu, upevňují si svou paměť a pronikají do základů studia jednoduchých doprovodů a improvizace.

Důležitou složkou každého hudebníka je průprava k souhře, ať již jde o 4-ruční hru, hru v souborech a komorních seskupeních. Pro všechny absolventy je cílem dosáhnout takového stupně technického a hudebního rozvoje, aby byli schopni samostatně hrát na svůj nástroj a studovat nové skladby.

CO SE ŽÁK BĚHEM STUDIA MŮŽE NAUČIT ?

- naučí se pracovat s různými možnostmi nástroje, které dodávají už zpočátku jednoduchým písním krásnou barvu a proměňují jejich náladu,

- zvládne čtení z not tak, aby si postupem času mohl žák vybrat jakoukoliv skladbu a sám se naučit její základy,

- doprovodit se ve vybrané skladbě na základě akordických značek,

- postupně zvládne rozšířit škálu hraných skladeb o náročnější kusy, s dynamikou, s rychlou technikou stylem,

- seznámí se s různými styly skladeb s tím, že preferuje ty, které ho zaujmou,

- hledat vlastní zdroje skladeb a hrát pro potěšení sobě i ostatním,

- cílem je, aby k tomu všemu měl chuť a prostředky i poté, co opustí své učitele.

Saxofon je jednoplátkový dřevěný dechový nástroj vyráběný převážně z mosazného plechu (profesionální modely také ze stříbra). Používá se především v jazzu (jako sólový nástroj i jako součást jazzových komorních souborů či orchestrů) a v stále větší míře i v klasické hudbě. Původním záměrem však bylo vytvořit nástroj vhodný pro dechové a vojenské orchestry. Do rodiny dřevěných dechových nástrojů patří kvůli své stavbě a způsobu jakým se na něj hraje. Již od počátku byly saxofony konstruovány výhradně z kovu.

Saxofon vynalezl okolo roku 1840 belgický nástrojař, flétnista a klarinetista Adolphe Sax. Ačkoliv saxofony hned v několika velikostech zkonstruoval již na začátku 40. let 19. století, nástroj mu byl patentován až 28. června 1846, a to na 15 let. Nástroj byl poprvé představen veřejnosti na výstavě v Bruselu v roce 1841. Jednalo se o basový saxofon laděný v C. Adolphe Sax také na počátku 40. let pořádal soukromé výstavy pro pařížské hudebníky. Jeho původním záměrem bylo vytvořit 14 typů saxofonů, realizovány byly jen některé.

Hru na buben nebo bubínek jsme si každý zkusil už v mateřské škole a nezdálo se to tak složité. Hra na bicí je ale o něčem jiném, nehrajete pouze na jeden buben, ale na bubnů několik. Základem je tak rytmus, držení paliček a správný posed.

Bicí nástroje (zvané též perkuse) jsou pravděpodobně nejstarší a také nejobsáhlejší skupinou hudebních nástrojů. K vytváření zvuku dochází pomocí úderů do nástroje, třesením nástrojem, či škrábáním na nástroj. Bicí nástroje mají velkou tradici jak v hudbě primitivních národů, tak i v hudbě moderní, artificiální i nonartificiální.

Bicí nástroje se trochu nepřesně dělí na bicí soupravu a perkuse (slovo perkuse znamená též poklep, lze tedy říci, že všechny bicí nástroje jsou perkuse). V moderní hudbě ale došlo k tomuto rozdělení, které není třeba považovat za omyl.

Bicí soupravy jsou určené převážně do kapel prezentujících svou hudbu na živých vystoupeních. Základní sestava bicích obsahuje nejčastěji hlavní buben - kopák, basový buben - kotel, snare - virbl, přechodové bubny - tomy, hi-hat a činely, nejčastěji crash a ride.

Smyčcové nástroje jsou strunné nástroje, na něž se hraje smyčcem. Existovaly však již celá tisíciletí před tím, než byl objeven smyčec.
Samotné housle v dnešní podobě vznikly v druhé polovině 16. století na území nacházejícím se jižně od Alp.. Housle jsou strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách: g, d¹, a¹, e². Mají hlubokou tradici v evropské klasické hudbě, většina skladatelů jim věnovala důležitou část svého díla. Jsou nejmenší z rodiny houslových nástrojů, mezi které se řadí ještě viola a violoncello. Příbuzný smyčcový nástroj – kontrabas, však svou stavbou patří do violové rodiny (stejně jako např. renesanční a barokní nástroj viola da gamba).
Kromě klasických houslí existují i jejich různé varianty, například violinofon, který k houslím přidává plechovou ozvučnici, nebo pětistrunné housle, které přidávají pátou strunu a vzniklé housle tak pokrývají i rozsah violy.

Basová kytara je strunný hudební nástroj, který v moderní hudbě (jazz, taneční a populární hudba, rock; nikoliv však ``klasika``) nahrazuje funkci kontrabasu. Úlohou basové kytary je tedy především hrát basovou linku. Spolu s bicími a klavírem (tzv. ``rytmická sekce`` orchestru) tak tvoří základ rytmu a podporuje harmonii. Baskytara se v některých žánrech prosadila i jako sólový nástroj.

Basová kytara (také baskytara nebo trochu nepřesně basa) je strunný hudební nástroj, který v moderní hudbě nahrazuje funkci kontrabasu. Úlohou basové kytary je tedy především hrát basovou linku. Spolu s bicími tak tvoří základ rytmu a podporuje harmonii. Baskytara se v některých žánrech prosadila i jako sólový nástroj (jazz, latin, funky aj.)

Basová kytara se začala používat v druhé polovině 20. století. Svým tvarem na první pohled připomíná elektrickou kytaru. Má ale mohutnější a masivnější tělo, delší krk a větší mensuru a kvůli silnějším strunám je i ladicí mechanismus robustnější. Obvykle má čtyři struny (vyskytují se i baskytary, které mají pět nebo dokonce jako elektrická kytara šest strun). Struny jsou laděné o jednu oktávu níž, než je uvedeno v notovém zápisu.

Basová kytara má obvykle, podobně jako elektrická kytara, pražce, ale existují i bezpražcové baskytary. Výjimečně se objevují i neelektrické akustické basové kytary.

Varhany (někdy označované za „královský nástroj“, v mnoha dalších jazycích je název odvozen z latinského ``organum`` jsou největší a mechanicky nejsložitější hudební nástroj, respektive jsou strojem užívaným v hudbě (varhanní stroj). Varhany se způsobem tvorby zvuku řadí mezi vícehlasé aerofony a svou mechanikou současně mezi klávesové nástroje. Největší varhany mohou mít až sedm manuálů (klaviatur), dvě pedálnice (klaviatury pro nohy), desítky rejstříků a až desítky tisíc píšťal velikosti od 11 mm do 20 m. Osoba hrající na varhany se nazývá varhaník (organista), stavitel a opravář varhan jako varhanář (organolog).
Rozsahem menším příbuzným nástrojem je harmonium.

Největší službu umění vykonaly varhany v době hudebního baroka, kdy se na ně provozovaly velkolepé koncerty. Ale hlas varhan neztratil své kouzlo ani dnes – svědčí o tom vyprodané varhanní koncerty ať v koncertních síních s moderními elektrifikovanými nástroji nebo ve chrámech s historickými nástroji. V Praze je takovou historickou koncertní síní např. bazilika sv. Jakuba na Starém Městě. Pro varhany psali hudbu skladatelé všech dob (Johann Sebastian Bach v období baroka, Antonín Dvořák v době romantismu či Petr Eben v moderní hudbě) a každá doba měla také své slavné varhaníky a stavitele těchto nástrojů.

Podporuje se hudebnost a přirozený dětský projev.

PPV je určena pro děti ve věku 5 a 6 let. Počet žáků ve skupině je maximálně 15.

BALETNÍ PRVKY

- u tyče (à la barre),

- na volnosti (au milieu),

- základní skoky (allegro).

Během studia je u žáků rozvíjena koordinace, orientace v prostoru, práce v kolektivu, disciplína, pohybová paměť a láska k umění.

Tento předmět tanečního oboru se během studia I. stupně navzájem prolínají s ostatními předměty tanečního oboru.

Studium na II. stupni v tanečním oboru je zaměřeno na Klasický tanec společně s Taneční praxí.

Během studia je u žáků rozvíjena koordinace, orientace v prostoru, práce v kolektivu, disciplína, pohybová paměť a láska k umění.

Tento předmět tanečního oboru se během studia I. stupně navzájem prolínají s ostatními předměty tanečního oboru.

Učí se správnému postavení těla, vnímání prostoru, individuální práci, ale i práci ve skupině.

Tento předmět tanečního oboru se během studia I. stupně navzájem prolínají s ostatními předměty tanečního oboru.

Zde se propracovávají choreografie, tvoří vystoupení, starší žáci dostávají prostor pro vlastní tvorbu, připravují se žáci k talentovým zkouškám na konzervatoře.

Navštěvují se představení, účastní se exkurzí a zapojují se do kulturního dění v regionu. Nedílnou součástí je také improvizace a práce v kolektivu.

Studium na II. stupni v tanečním oboru je zaměřeno na Klasický tanec společně s Taneční praxí.